Vrh „A“ 26.2.2017

Štěňata - vrh A

Tak se nás prý páníčci dočkali a 26.2.2017 se nás narodilo 12 krásných zdravých štěňátek (6 holek a 6 kluků) prý od výborných rodičů (dle dosavadního vzorného krmení to můžeme jenom potvrdit).

Shrnutí vrhu dle páníčků: žádný DS;  žádný zálomek;  bílá barva v normě; 11 standardních; 1 fenka 3 korunky

Všichni se máme čile k světu a rosteme doslova před očima.

K odběru budeme koncem dubna/ začátkem května 2017.

Rezervace příjimá na tel. 605 116 616 naše panička D. Kohoutová

Tak již nám je celý týden. Dobře baštíme a rosteme jako z vody. Maminka Laminka o nás vzorně pečuje, opouští nás pouze na venčení a to se potom zpět k nám do pelíšku vrací kosmickou rychlostí, ani nestačíme uhýbat jejím rychlým krokům – křičíme pak jako o závod!

Maminka na nás dohlíží ve dne v noci, obstarává naši hygienu a masíruje nám bříška tak často, že nás nenechá ani pořádně vyspat – plánujeme, že jí to brzy oplatíme jen co trochu povyrosteme. Páníčkům nás půjčuje jen na vážení a i přitom asistuje zblízka, aby měla přehled o denních přírůstcích.

Jsou nám dva týdny, stále pijeme jen mléko od maminky, která nám udržuje vzornou hygienu – někdy až nekompromisně – ta líznutí zprava doleva bývají někdy až kotrmelcová, ale je to nutné pro náš zdárný růst…… stále se o nás hodně bojí, chodí se jen venčit na zahradu, občas na nás shlíží ze sedačky páníčků – to má pak první řadu a seskakuje jen, aby po nás uklidila, když se pracně vyprázdníme…… uff, to se naběhá……, vždyť je nás na to celkem dvanáct a to je z nás odpadu !!!!!

Jedna z nás od středy otevírá jedno očičko, a však než-li se toto dopíše, tak koukáme všichni a pěkně rovnou na obě očka – ten svět fakt krásný!!!!!!

Máme za sebou celé tři týdny. Mléko od maminky již nám nestačí, a tak nás páníčkové dokrmují jednak psím mlékem – to není tak dobré jako to od maminky, ale když je hlad ……. ! Za to rozmixované granulky s tímto mlíčkem nemají chybu – přibýváme dvakrát tolik jak dříve. Máme často napuclá bříška k prasknutí a dobře se nám potom spinká.

Maminka nás opouští do svých původních pelíšků, občas se zdrží déle venku na sluníčku a to se potom na ni vrháme jaké dráčci, stále nám moc chutná. Již nás občas probudí maminčino štěkání na sousedovic psy, to bude asi tím, že již také slyšíme? Asi to tak bude. A to i páníčky, kteří nás pozorují stále častěji a ty jejich řeči, že se potácíme jako po dvou panácích, občas přepadneme a máme problém se přetočit, otočit a vstát  nechápeme.

Také  nám není jasné čemu se okolí koukající nás stále směje, vždyť se tolik snažíme……….. často na sebe i vrčíme a ten dřívější pískot začíná připomínat psí štěkání – jen se nás zatím nikdo nebojí – však ono to přijde, nemějte obavy!  Jen musíme ještě hodně papat a trénovat, abychom vypilovali hlavně ty pokusy o běh……. No však se dočkáte a pak uvidíte, kdo se bude smát!!!!!

Čtvrtý týden jel ve znamení krmení, neboť nám maminka stále častěji utíká. Máme sice již jednou zastřižené drábky, abychom ji moc nedrápali, ale už zase narostly, tak tu „hrůzu“ budeme muset absolvovat ještě jednou – páníčkovi se do toho moc nechce – nechápeme proč: vždyť je to jenom 10 předních drápků krát 12 štěňat, prý absolutně nespolupracujících – co to slovo vlastně znamená???

První krmení z misky bylo z takové té velké, měli jsme ji všichni k dispozici najednou, a však jen ti silní se nacpali dříve, než-li ti menší stihli najít systém, jak s jazýčkem pracovat, aby přemístil to „bílé nic“ z misky do bříška – uf, uff, to byla fuška. Pár nás hladovělo….. ale jen chvíli, než-li panička vymyslela nový systém a to jednotlivé mističky s odváženým množstvím – a pak že není nikde spravedlnost – ta naše panička by nás totiž nikdy neošidila. Krmení jí sice trvalo o hodinku déle než naší mamině, ale chyběly jen příbory – jinak prý jako v restauraci……! Mrkněte na naše fotky, určitě to zase nafotili……..Zvláštní je, že jsme si s tím hned všichni poradili jako kdybychom absolvovali „kurz krmení sebe“. Páníčkům se moc ulevilo, neboť krmení z lahviček, než-li se mamče spustilo mléko, bylo šílené a jen jedna jediná z nás pochopila sání z dudlíčku – ostatní počkali na maminu – nedá se ten luxus srovnat!!! Poprvé byla panička špinavá úplně všude, prý od nás 🙂 …….. podruhé se na to svlékla, aby mohla hned o sprchy – nechápeme, že ji také neolíže naše mamča tak jako nás….. asi nechce nebo co???

Následující den se krmení zdokonalilo tak, že my draví jsme dostali mističku sami pro sebe na rohovou sedačku – to aby nám to prý mamina nesežrala (také jí to totiž moc chutná) – ty slabší krmila panička a byl to tvrdý závod, většina nás samostatných zvítězila!!! Maminka Laminka dostávala vylízat téměř prázdné mističky – víc totiž měla z našich čumáčků – drželi jsme, to my máme její líznutí zprava doleva rádi. Jo, a ještě něco: rozšířili nám naši garsonku na byteček 1+1 – to aby nás mohla panička přehazovat zleva doprava ……no kdo by si to pamatoval, že? Jedni jsou již nažraní a druzí ještě hladoví – ti navíc vyfasovali nové hračky, aby se prý zabavili a vydrželi, než na ně přijde řada – no moc to zatím nefunguje, ale když myslí……!? Včera se totiž panička lepila k tužce a tužka k ní, když si dělala poznámky na papír – to byl horror – a papír zcela nečitelný! A to nám ještě chtěla předělávat nové stužky, které nabraly zcela jiné odstíny, než měly ty původní – páníček jí to stihl včas rozmluvit! Ještě že má on rozum…..!

Náš páníček je stále více venku, prý pro nás dělá výběh, neboť jsme se prudce zlepšili v běhání, pravda někdy nám to střídání nožiček nevyjde dle plánu, občas se zamotáme a plácneme sebou, ale chtěli bychom vás vidět, vždyť vy máte jen dvě a mi tolik….!!! Páníček to nemá vůbec lehké, má z našeho běhání venku pěkně zamotanou hlavu, neboť máme pod terasou jezírko a v něm několik zlatých (! chtěli bychom to zlato vidět) rybiček, ale ty už prý umí plavat – .a to my až později…….!!! Páníček to prý nechce ani vidět – je to divné, co? Myslí si, že to má dokonale vymyšlené a klidně spí, ale my určitě něco vymyslíme…… a pak vám o tom dáme vědět.

Náš pátý týden byl ve znamení „přemísťování“ a prý také naší „rozpínavosti“ (jaký je v tom vůbec rozdíl?), ať si tomu říkají jak chtějí. Pěkně popořádku: to, že jsme rozšířili naši původní garsonku na slušných 1 +1 jsme již psali, a však druhý den jsme udělali takový brajgl, že nám panička provizorně vymezila polovinu obývacího pokoje – rozestavila sedací polštáře asi ze tří gaučů po obvodu obýváků a dokonce mezi dveře tak, aby se k nám mohla na pravidelný catering dostavovat naše mamina.

A jestli znáte „dominový efekt“, tak to se nám povedlo z těchto polštářů ….. více nemusíme líčit – proběhli jsme celým bytem jako úklidová četa (to pravila panička) a ještě asi po hodině nedobrovolného návratu nás bylo o jednoho méně (našel se v klídku spící za závěsem). Páníček prohlásil, že by se od nás mohla učit i armáda: přemisťujeme se hbitě, nepozorovaně a zcela neslyšně, potom se necháme s radostí pronásledovat až do doby, než-li přijde čas krmení „divé zvěře“….. na to slyšíme spolehlivě a dostavujeme se „v plném počtu s plnou polní“!

Tímto byla prolomena lokální bariéra – objevujeme celý svět – prý se tomu říká „vtiskávací období“ a co nyní poznáme, to nám již prý nikdo nevezme, a co nyní nestihneme vtisknout, to již prý nedoženeme a tak se snažíme hooóóódně vtiskávat.

Také jme v rámci socializace byli o víkendu autem na chatě: páníčkové nás narovnali do pelíšky vycpaného kufru auta, dělali jsme, že víme o co jde, a tak jsme v klidu vyčkávali…… Panička si pravda hodně prozřetelně sedla k naší mamině na zadní sedačku (je nám jasné, že nás chtěla očima hlídat, ale nedali jsme jí nejmenší šanci), která dosud patřila jen jí a auto se rozjelo – to byl signál k našemu dalšímu průlomovému přemístění, jak se nám to povedlo dosud nikdo nepochopil, ale nejeli jsme v kufru ani 5 minut nýbrž na klíně paničky, tedy na zadní sedačce a protože je nás moc tak, některé tlapkami přidržovala naše mamina, ještě, že ji máme……. šikulku! Páníček chtěl za každou cenu někde cestou stavět autem a dát nás zpět do latě – tedy do toho kufru, ale představa otevření dveří auta ho nutila urychleně pokračovat k vytyčenému cíli.

Myslíme si ovšem, že 40-ka v obcích vypadá trochu jinak, ale dojeli jsme v pořádku a kdyby se to bývalo nelíbilo např. Policii ČR, tak bychom jim stejně neotevřeli ………a oni by to určitě pochopili. Na chatu jsme dojeli značně pomuchlaní, ale všichni šťastníííí!!!! 🙂

Náš pátý týden byl ve znamení „přemísťování“ a prý také naší „rozpínavosti“ (jaký je v tom vůbec rozdíl?), ať si tomu říkají jak chtějí. Pěkně popořádku: to, že jsme rozšířili naši původní garsonku na slušných 1 +1 jsme již psali, a však druhý den jsme udělali takový brajgl, že nám panička provizorně vymezila polovinu obývacího pokoje – rozestavila sedací polštáře asi ze tří gaučů po obvodu obýváků a dokonce mezi dveře tak, aby se k nám mohla na pravidelný catering dostavovat naše mamina.

A jestli znáte „dominový efekt“, tak to se nám povedlo z těchto polštářů ….. více nemusíme líčit – proběhli jsme celým bytem jako úklidová četa (to pravila panička) a ještě asi po hodině nedobrovolného návratu nás bylo o jednoho méně (našel se v klídku spící za závěsem). Páníček prohlásil, že by se od nás mohla učit i armáda: přemisťujeme se hbitě, nepozorovaně a zcela neslyšně, potom se necháme s radostí pronásledovat až do doby, než-li přijde čas krmení „divé zvěře“….. na to slyšíme spolehlivě a dostavujeme se „v plném počtu s plnou polní“!

Tímto byla prolomena lokální bariéra – objevujeme celý svět – prý se tomu říká „vtiskávací období“ a co nyní poznáme, to nám již prý nikdo nevezme, a co nyní nestihneme vtisknout, to již prý nedoženeme a tak se snažíme hooóóódně vtiskávat.

Také jme v rámci socializace byli o víkendu autem na chatě: páníčkové nás narovnali do pelíšky vycpaného kufru auta, dělali jsme, že víme o co jde, a tak jsme v klidu vyčkávali…… Panička si pravda hodně prozřetelně sedla k naší mamině na zadní sedačku (je nám jasné, že nás chtěla očima hlídat, ale nedali jsme jí nejmenší šanci), která dosud patřila jen jí a auto se rozjelo – to byl signál k našemu dalšímu průlomovému přemístění, jak se nám to povedlo dosud nikdo nepochopil, ale nejeli jsme v kufru ani 5 minut nýbrž na klíně paničky, tedy na zadní sedačce a protože je nás moc tak, některé tlapkami přidržovala naše mamina, ještě, že ji máme……. šikulku! Páníček chtěl za každou cenu někde cestou stavět autem a dát nás zpět do latě – tedy do toho kufru, ale představa otevření dveří auta ho nutila urychleně pokračovat k vytyčenému cíli.

Myslíme si ovšem, že 40-ka v obcích vypadá trochu jinak, ale dojeli jsme v pořádku a kdyby se to bývalo nelíbilo např. Policii ČR, tak bychom jim stejně neotevřeli ………a oni by to určitě pochopili. Na chatu jsme dojeli značně pomuchlaní, ale všichni šťastníííí!!!! 🙂

No a protože již stále častěji vykukuje jarní sluníčko, tak nás páníčkové dávají čím dál častěji na vzduch. Říkají tomu terasa, otevřou tam z obýváku velkou prosklenou díru a my se do ní v hojném počtu trefujeme – to je Vám radosti, a ten nesmysl mezi futry překročit, co nám zpočátku dělal potíže přeskakujeme nyní sounož, nebýt tam na zemi deky, tak jsme již na placku všichni, přistáváme totiž na bříška.

A protože naše rozpínavost nebere konce, tak již máme připravený provizorně a doufejme, že se tom jen tak provizorně říká a že to něco vydrží, pozemek, který navazuje na tuto již zmiňovanou terasu – z ní pozor (!): musíme seběhnout po užší nakloněné rovině a to bude „pecka“: již jsme včera trénovali – seběhlo nás jen pár odvážlivců – zbytek si to nechal na dnešní nádherný den.

Opatření jsou velká – musel se odklidit pro štěňátka jedovatý „zlatý“ déšť, jalovec, oleandr, rododendron a dokonce před námi museli přikrýt drobné kamínky, které lemují dům……… jak toto celé dopadne Vás čeká příště! Pokud někde objevíme skulinku, tak šestý díl našeho „týdeníčku“ bude mít několik dílů na pokračování, neboť najít 12 štěňátek na parcele oplocené kolem dokola tújemi ……….. jistě chápete, že?!

To je furt řečí, co jsme již stihli provést – prý by to nikdo nevymyslel, a však kdyby se to prý podařilo někomu nafilmovat, tak by z toho mohl být i konečně dobrý silvestrovský pořad……! Tak postupně:

První naše společná akce proběhla za spolupráce s naší maminou. Ano, vznikla zcela nevinně (konečně tak jako všechny další…… „my nic netušící a okolí se hodně divící – v takovém duchu se nesou všechny naše příhody, na jejím konce panička vyšiluje…… uf, uff, ufff ona nic moc nevydrží!!!).

Panička se vypravila přes terasu (to je tam co to důvěrně známe, sem se chodíme nadýchat čerstvého vzduchu a obdivovat sluníčko 🙂 do popelnice (muselo to být něco z nás, neboť by to v bytě zapáchalo, proto s tím tak pospíchala a nedbala ani velkého deště………) Naše maminka Laminka je šikovná a umí si bezproblémově otevřít dveře, jenomže je otevře a již za sebou nezavře….. toho jsme hbitě využili a nežli se naše panička stihla vrátit, tak jsme již běhali nejen po terase, ale na dosud pro nás zakázané zahradě, okolo toho problémového jezírka……….vždyť víte, tam jsou ty zlaté rybičky a i ty se ten den divily. Panička nevěřila svým očím a pohotově volala na pomoc naši maminku Laminku, která nás měla přivést zpět domů – to se celkem povedlo a my jsme za ní přicupitali celý mokří zpět domů, a však naše mamča to vzala přímo ze zahrady do bedny, ve které máme naše pevné stanoviště tedy náš základní tábor. Zde se právě uklízelo (panička to ošklivé nesla do té popelnice……..) byly zde nataženy jen nové igelity a to po celé ploše – to bylo radosti ze šustění igelitů, cupovali jsme je jak jinak než hbitě až šíleným fofrem – zůstal zde velký kopec z rozcupovaných igelitů … – no neměla z nás panička pražádnou radost!!!!….. A protože nás má hodně ráda, tak stlala znova…….!

Venku si hrajeme s míčky, které jsou na dlouhé tkaničce – mají velký úspěch: taháme za sebou,  před sebou i vedle sebe (mrkněte na video, tam je to zadokumentováno), hlavně se o ně pěkně pereme a rveme. Jaké překvapení viděla panička v obýváku, když dlouhá „tkanička“ běžela středem místnosti a dělala při tom na rozdíl od těch míčků veliký rámus. Bylo nám to neznámé, ale ta šňůra byla hodně podobná jako je u těch pěkných míčků: prý se tomu říká žehlička a k čemu to slouží jsme nezkoumali, jen jsme to po dlažbě protáhli z jedné místnosti do druhé …….. i panička křičela radostí, i když radost asi vypadá trochu jinak……….!!!!!!!!!

A to rychle pomineme její opět nevelkou radost z toho, že jsme jí lehce zafušovali do jejích prý moc důležitých dokladů, které jsme si stáhli z okraje psacího stolu – celý večer měla co podlepovat a moc nás ten večer ani nechovala, ani nemazlila……. hmmm je možné, že se na nás i zlobila!

Zato náš páníček přijal shozené na ráno do práce připravené oblečení s nadhledem, no jako jen on to umí……….!!! Ale divil se taky hodně a nahlas: stáhli jsme mu komplet oblečení do nočních loužiček a toho druhého – no do toho „tmavěhnědého“ …….. a že jich bylo!!! Pravda protáhli jsme to tím tak, že se to nedalo na sebe vzít, vlhkost byla to nejmenší, co bylo cítit – to ostatní bylo cítit o hoooóóódně více……. Páníčkovi prý to ráno ujel do práce autobus, a musel ranní skluz dohánět autem…… takže si nakonec i polepšil a pak, že děláme jen nepřístojnosti.

A zatím naše poslední akce „práskla“, když nás panička načapala, jak z krásné velké nerezové misky (my máme taky krásné, ale jen umělohmotné a hlavně malé mističky) pro naši mamču vybíráme z jejího připraveného oběda maso…… zatím nám všechno mixují a mixují, aby nám chutnalo a nezaskočilo a my jsme spolykali tak „velké“ kusy jako naše „velká“ maminka…….. Páníčkové nás pak celé odpoledne sledovali……, no nebylo nám fakt nic – jen od té doby dostáváme i my větší kousky masa a mooóóóc nám to chutná – ještě, že nás tam ta panička načapala!!!

To, že rozvazujeme návštěvám tkaničky, aniž by si to přály, také neřešíme, vždyť něco dělat musíme! No bóóóže, ať si je znova zaváží, a nebo příště přijdou v gumákách – to je nyní ta nejvhodnější obuv k nám na návštěvu……..!

Pro dnešek je to vše: zítra nás čeká čipování, tetování a taky nějaké to naše první očkování., Pan doktor, když slyšel, že je nás 12 kousků, tak nabídl příjezd k nám do domácnosti, co ho čeká a nemine, se možná dozvíte už příště……. chudák paní doktor!!!

Koncem dubna až začátkem května si nás budou moci noví páníčci vzít už konečně k sobě domů- do našich nových domovů a rodin. Už se moc těšíme…

My všichni jěště můžeme být Vaši

Vše aktuální o nás, co by vás mohlo zajímat

Fotky

Fotky Pan Světle Modrý- volný k okamžitému odběru

TIP: Pro prohlížení celé galerie ve větším formátu klikněte prosím na první fotku

Fotky z 9. týdne

Fotky z 8. týdne

Fotky ze 7. týdne

Fotky z 6. týdne

Fotky z 5. týdne

Fotky ze 4. týdne

Fotky z 3. týdne

Fotky z 2. týdne

Fotky z 1. týdne

Videa

Videa z 11. týdne

Videa z 10. týdne

Videa z 9. týdne

Videa ze 7. týdne

Videa z 6. týdne

Videa z 5. týdne

Videa ze 4. týdne

Videa ze 3. týdne

Náš deníček aneb co se u nás právě děje

img

7. týden
Vyvádíme lumpárny a chystáme se na očkování

To je furt řečí a připomínek, co jsme již stihli provést – prý by to nikdo nevymyslel, a však kdyby se to prý podařilo někomu nafilmovat, tak by z toho mohl být i konečně dobrý silvestrovský pořad……! Tak postupně:

První naše společná akce proběhla za spolupráce s naší maminou. Ano, vznikla zcela nevinně (konečně tak jako všechny další…… „my nic netušící a okolí se hodně divící – v takovém duchu se nesou všechny naše příhody, na jejím konce panička vyšiluje…… uf, uff, ufff ona nic moc nevydrží!!!).

Panička se vypravila přes terasu (to je tam co to důvěrně známe, sem se chodíme nadýchat čerstvého vzduchu a obdivovat sluníčko 🙂 do popelnice (muselo to být něco z nás, neboť by to v bytě zapáchalo, proto s tím tak pospíchala a nedbala ani velkého deště………) Naše maminka Laminka je šikovná a umí si bezproblémově otevřít dveře, jenomže je otevře a již za sebou nezavře….. toho jsme hbitě využili a nežli se naše panička stihla vrátit, tak jsme již běhali nejen po terase, ale na dosud pro nás zakázané zahradě, okolo toho problémového jezírka……….vždyť víte, tam jsou ty zlaté rybičky a i ty se ten den divily. Panička nevěřila svým očím a pohotově volala na pomoc naši maminku Laminku, která nás měla přivést zpět domů – to se celkem povedlo a my jsme za ní přicupitali celý mokří zpět domů, a však naše mamča to vzala přímo ze zahrady do bedny, ve které máme naše pevné stanoviště tedy náš základní tábor. Zde se právě uklízelo (panička to ošklivé nesla do té popelnice……..) byly zde nataženy jen nové igelity a to po celé ploše – to bylo radosti ze šustění igelitů, cupovali jsme je jak jinak než hbitě až šíleným fofrem – zůstal zde velký kopec z rozcupovaných igelitů … – no neměla z nás panička pražádnou radost!!!!….. A protože nás má hodně ráda, tak stlala znova…….!

Venku si hrajeme s míčky, které jsou na dlouhé tkaničce – mají velký úspěch: taháme za sebou,  před sebou i vedle sebe (mrkněte na video, tam je to zadokumentováno), hlavně se o ně pěkně pereme a rveme. Jaké překvapení viděla panička v obýváku, když dlouhá „tkanička“ běžela středem místnosti a dělala při tom na rozdíl od těch míčků veliký rámus. Bylo nám to neznámé, ale ta šňůra byla hodně podobná jako je u těch pěkných míčků: prý se tomu říká žehlička a k čemu to slouží jsme nezkoumali, jen jsme to po dlažbě protáhli z jedné místnosti do druhé …….. i panička křičela radostí, i když radost asi vypadá trochu jinak……….!!!!!!!!!

A to rychle pomineme její opět nevelkou radost z toho, že jsme jí lehce zafušovali do jejích prý moc důležitých dokladů, které jsme si stáhli z okraje psacího stolu – celý večer měla co podlepovat a moc nás ten večer ani nechovala, ani nemazlila……. hmmm je možné, že se na nás i zlobila!

Zato náš páníček přijal shozené na ráno do práce připravené oblečení s nadhledem, no jako jen on to umí……….!!! Ale divil se taky hodně a nahlas: stáhli jsme mu komplet oblečení do nočních loužiček a toho druhého – no do toho „tmavěhnědého“ …….. a že jich bylo!!! Pravda protáhli jsme to tím tak, že se to nedalo na sebe vzít, vlhkost byla to nejmenší, co bylo cítit – to ostatní bylo cítit o hoooóóódně více……. Páníčkovi prý to ráno ujel do práce autobus, a musel ranní skluz dohánět autem…… takže si nakonec i polepšil a pak, že děláme jen nepřístojnosti.

A zatím naše poslední akce „práskla“, když nás panička načapala, jak z krásné velké nerezové misky (my máme taky krásné, ale jen umělohmotné a hlavně malé mističky) pro naši mamču vybíráme z jejího připraveného oběda maso…… zatím nám všechno mixují a mixují, aby nám chutnalo a nezaskočilo a my jsme spolykali tak „velké“ kusy jako naše „velká“ maminka…….. Páníčkové nás pak celé odpoledne sledovali……, no nebylo nám fakt nic – jen od té doby dostáváme i my větší kousky masa a mooóóóc nám to chutná – ještě, že nás tam ta panička načapala!!!

To, že rozvazujeme návštěvám tkaničky, aniž by si to přály, také neřešíme, vždyť něco dělat musíme! No bóóóže, ať si je znova zaváží, a nebo příště přijdou v gumákách – to je nyní ta nejvhodnější obuv k nám na návštěvu……..!

Pro dnešek je to vše: zítra nás čeká čipování, tetování a taky nějaké to naše první očkování., Pan doktor, když slyšel, že je nás 12 kousků, tak nabídl příjezd k nám do domácnosti, co ho čeká a nemine, se možná dozvíte už příště……. chudák paní doktor!!!

6. týden
Rozpínáme se a nic není před námi v bezpečí

No a protože již stále častěji vykukuje jarní sluníčko, tak nás páníčkové dávají čím dál častěji na vzduch. Říkají tomu terasa, otevřou tam z obýváku velkou prosklenou díru a my se do ní v hojném počtu trefujeme – to je Vám radosti, a ten nesmysl mezi futry překročit, co nám zpočátku dělal potíže přeskakujeme nyní sounož, nebýt tam na zemi deky, tak jsme již na placku všichni, přistáváme totiž na bříška.

A protože naše rozpínavost nebere konce, tak již máme připravený provizorně a doufejme, že se tom jen tak provizorně říká a že to něco vydrží, pozemek, který navazuje na tuto již zmiňovanou terasu – z ní pozor (!): musíme seběhnout po užší nakloněné rovině a to bude „pecka“: již jsme včera trénovali – seběhlo nás jen pár odvážlivců – zbytek si to nechal na dnešní nádherný den.

Opatření jsou velká – musel se odklidit pro štěňátka jedovatý „zlatý“ déšť, jalovec, oleandr, rododendron a dokonce před námi museli přikrýt drobné kamínky, které lemují dům……… jak toto celé dopadne Vás čeká příště! Pokud někde objevíme skulinku, tak šestý díl našeho „týdeníčku“ bude mít několik dílů na pokračování, neboť najít 12 štěňátek na parcele oplocené kolem dokola tújemi ……….. jistě chápete, že?!

5. týden
Přemisťujeme se prý lépe než armáda

Náš pátý týden byl ve znamení „přemísťování“ a prý také naší „rozpínavosti“ (jaký je v tom vůbec rozdíl?), ať si tomu říkají jak chtějí. Pěkně popořádku: to, že jsme rozšířili naši původní garsonku na slušných 1 +1 jsme již psali, a však druhý den jsme udělali takový brajgl, že nám panička provizorně vymezila polovinu obývacího pokoje – rozestavila sedací polštáře asi ze tří gaučů po obvodu obýváků a dokonce mezi dveře tak, aby se k nám mohla na pravidelný catering dostavovat naše mamina.

A jestli znáte „dominový efekt“, tak to se nám povedlo z těchto polštářů ….. více nemusíme líčit – proběhli jsme celým bytem jako úklidová četa (to pravila panička) a ještě asi po hodině nedobrovolného návratu nás bylo o jednoho méně (našel se v klídku spící za závěsem). Páníček prohlásil, že by se od nás mohla učit i armáda: přemisťujeme se hbitě, nepozorovaně a zcela neslyšně, potom se necháme s radostí pronásledovat až do doby, než-li přijde čas krmení „divé zvěře“….. na to slyšíme spolehlivě a dostavujeme se „v plném počtu s plnou polní“!

Tímto byla prolomena lokální bariéra – objevujeme celý svět – prý se tomu říká „vtiskávací období“ a co nyní poznáme, to nám již prý nikdo nevezme, a co nyní nestihneme vtisknout, to již prý nedoženeme a tak se snažíme hooóóódně vtiskávat.

Také jme v rámci socializace byli o víkendu autem na chatě: páníčkové nás narovnali do pelíšky vycpaného kufru auta, dělali jsme, že víme o co jde, a tak jsme v klidu vyčkávali…… Panička si pravda hodně prozřetelně sedla k naší mamině na zadní sedačku (je nám jasné, že nás chtěla očima hlídat, ale nedali jsme jí nejmenší šanci), která dosud patřila jen jí a auto se rozjelo – to byl signál k našemu dalšímu průlomovému přemístění, jak se nám to povedlo dosud nikdo nepochopil, ale nejeli jsme v kufru ani 5 minut nýbrž na klíně paničky, tedy na zadní sedačce a protože je nás moc tak, některé tlapkami přidržovala naše mamina, ještě, že ji máme……. šikulku! Páníček chtěl za každou cenu někde cestou stavět autem a dát nás zpět do latě – tedy do toho kufru, ale představa otevření dveří auta ho nutila urychleně pokračovat k vytyčenému cíli.

Myslíme si ovšem, že 40-ka v obcích vypadá trochu jinak, ale dojeli jsme v pořádku a kdyby se to bývalo nelíbilo např. Policii ČR, tak bychom jim stejně neotevřeli ………a oni by to určitě pochopili. Na chatu jsme dojeli značně pomuchlaní, ale všichni šťastníííí!!!! 🙂

4. týden
Cpeme se dál a pěkně už skoro běháme

Čtvrtý týden jel ve znamení krmení, neboť nám maminka stále častěji utíká. Máme sice již jednou zastřižené drábky, abychom ji moc nedrápali, ale už zase narostly, tak tu „hrůzu“ budeme muset absolvovat ještě jednou – páníčkovi se do toho moc nechce – nechápeme proč: vždyť je to jenom 10 předních drápků krát 12 štěňat, prý absolutně nespolupracujících – co to slovo vlastně znamená???

První krmení z misky bylo z takové té velké, měli jsme ji všichni k dispozici najednou, a však jen ti silní se nacpali dříve, než-li ti menší stihli najít systém, jak s jazýčkem pracovat, aby přemístil to „bílé nic“ z misky do bříška – uf, uff, to byla fuška. Pár nás hladovělo….. ale jen chvíli, než-li panička vymyslela nový systém a to jednotlivé mističky s odváženým množstvím – a pak že není nikde spravedlnost – ta naše panička by nás totiž nikdy neošidila. Krmení jí sice trvalo o hodinku déle než naší mamině, ale chyběly jen příbory – jinak prý jako v restauraci……! Mrkněte na naše fotky, určitě to zase nafotili……..Zvláštní je, že jsme si s tím hned všichni poradili jako kdybychom absolvovali „kurz krmení sebe“.

Páníčkům se moc ulevilo, neboť krmení z lahviček, než-li se mamče spustilo mléko, bylo šílené a jen jedna jediná z nás pochopila sání z dudlíčku – ostatní počkali na maminu – nedá se ten luxus srovnat!!! Poprvé byla panička špinavá úplně všude, prý od nás 🙂 …….. podruhé se na to svlékla, aby mohla hned o sprchy – nechápeme, že ji také neolíže naše mamča tak jako nás….. asi nechce nebo co???

Následující den se krmení zdokonalilo tak, že my draví jsme dostali mističku sami pro sebe na rohovou sedačku – to aby nám to prý mamina nesežrala (také jí to totiž moc chutná) – ty slabší krmila panička a byl to tvrdý závod, většina nás samostatných zvítězila!!! Maminka Laminka dostávala vylízat téměř prázdné mističky – víc totiž měla z našich čumáčků – drželi jsme, to my máme její líznutí zprava doleva rádi.

Jo, a ještě něco: rozšířili nám naši garsonku na byteček 1+1 – to aby nás mohla panička přehazovat zleva doprava ……no kdo by si to pamatoval, že? Jedni jsou již nažraní a druzí ještě hladoví – ti navíc vyfasovali nové hračky, aby se prý zabavili a vydrželi, než na ně přijde řada – no moc to zatím nefunguje, ale když myslí……!? Včera se totiž panička lepila k tužce a tužka k ní, když si dělala poznámky na papír – to byl horror – a papír zcela nečitelný! A to nám ještě chtěla předělávat nové stužky, které nabraly zcela jiné odstíny, než měly ty původní – páníček jí to stihl včas rozmluvit! Ještě že má on rozum…..!

Náš páníček je stále více venku, prý pro nás dělá výběh, neboť jsme se prudce zlepšili v běhání, pravda někdy nám to střídání nožiček nevyjde dle plánu, občas se zamotáme a plácneme sebou, ale chtěli bychom vás vidět, vždyť vy máte jen dvě a mi tolik….!!!

Páníček to nemá vůbec lehké, má z našeho běhání venku pěkně zamotanou hlavu, neboť máme pod terasou jezírko a v něm několik zlatých (! chtěli bychom to zlato vidět) rybiček, ale ty už prý umí plavat – a to my až později…….!!! Páníček to prý nechce ani vidět – je to divné, co? Myslí si, že to má dokonale vymyšlené a klidně spí, ale my určitě něco vymyslíme…… a pak vám o tom dáme vědět.

3. týden
Cpeme se a navíc i štěkáme

Máme za sebou celé tři týdny. Mléko od maminky již nám nestačí, a tak nás páníčkové dokrmují jednak psím mlékem – to není tak dobré jako to od maminky, ale když je hlad ……. ! Za to rozmixované granulky s tímto mlíčkem nemají chybu – přibýváme dvakrát tolik jak dříve. Máme často napuclá bříška k prasknutí a dobře se nám potom spinká. Maminka nás opouští do svých původních pelíšků, občas se zdrží déle venku na sluníčku a to se potom na ni vrháme jaké dráčci, stále nám moc chutná.

Již nás občas probudí maminčino štěkání na sousedovic psy, to bude asi tím, že již také slyšíme? Asi to tak bude. A to i páníčky, kteří nás pozorují stále častěji a ty jejich řeči, že se potácíme jako po dvou panácích, občas přepadneme a máme problém se přetočit, otočit a vstát  nechápeme.

Také  nám není jasné čemu se okolí koukající nás stále směje, vždyť se tolik snažíme……….. často na sebe i vrčíme a ten dřívější pískot začíná připomínat psí štěkání – jen se nás zatím nikdo nebojí – však ono to přijde, nemějte obavy!  Jen musíme ještě hodně papat a trénovat, abychom vypilovali hlavně ty pokusy o běh……. No však se dočkáte a pak uvidíte, kdo se bude smát!!!!!

2. týden
Začínáme zvědavě koukat

Jsou nám dva týdny, stále pijeme jen mléko od maminky, která nám udržuje vzornou hygienu – někdy až nekompromisně – ta líznutí zprava doleva bývají někdy až kotrmelcová, ale je to nutné pro náš zdárný růst…… stále se o nás hodně bojí, chodí se jen venčit na zahradu, občas na nás shlíží ze sedačky páníčků – to má pak první řadu a seskakuje jen, aby po nás uklidila, když se pracně vyprázdníme…… uff, to se naběhá……, vždyť je nás na to celkem dvanáct a to je z nás odpadu !!!!!

Jedna z nás od středy otevírá jedno očičko, a však než-li se toto dopíše, tak koukáme všichni a pěkně rovnou na obě očka – ten svět fakt krásný!!!!!!

1. týden
Baštíme a rosteme

Tak již nám je celý týden. Dobře baštíme a rosteme jako z vody. Maminka Laminka o nás vzorně pečuje, opouští nás pouze na venčení a to se potom zpět k nám do pelíšku vrací kosmickou rychlostí, ani nestačíme uhýbat jejím rychlým krokům – křičíme pak jako o závod!

Maminka na nás dohlíží ve dne v noci, obstarává naši hygienu a masíruje nám bříška tak často, že nás nenechá ani pořádně vyspat – plánujeme, že jí to brzy oplatíme jen co trochu povyrosteme.

Páníčkům nás půjčuje jen na vážení a i přitom asistuje zblízka, aby měla přehled o denních přírůstcích.

26.2.2017
Jsme na světě, a že nás je

Moc si toho kromě důkladného olízání nepamatujeme, protože jsme po bumbání výborného mlíčka byli tak utahaní, že jsme hodně vyspávali…