O nás

Kdo jsme aneb náš příběh s rhodéskými ridgebacky

img
Tak jako všechny děti od jistého věku žadoní o koupi pejska, tak i naši kluci si svého pejska přáli několik let. My rodiče jsme odolávali prosbám a vědomi si náročnosti chovu psa, jsme přání dětí naplňovali jinými méně náročnými zvířátky. A tak v našem nevelkém bytě s námi vyrůstala želva suchozemská, křečci džungaráčci, zakrslí králíčci, dvě ukřičené korely, akvarijní rybičky a v neposlední řadě docela dobře mluvící andulky….. Na chatě jsme se o prázdninách starali o mláďátka z babiččina chovu: o koťátko, o čerstvé kačenky a také o velký chov ve venkovní voliéře výstavních andulek. Ty jsme vždy po prázdninách obtížně stěhovali zpět do panelového bytu. Jejich chov se nám rodičům „lehce“ vymkl, neboť k naší lodžii ve druhém patře vzhlíželo stále více kolemjdoucích. Bylo to vždy po výstavě, kdy naše andulky vykřikovaly do světa, jak dobře se zase letos umístily….:-)
Když se jejich chov vyšplhal přes číslo padesát, objevila se v Česku nová nemoc – ptačí chřipka. V obavě o zdraví svých synů jsme nahlas vypustili naši podmínku a to, že pokud tolik vytoužený pejsek nahradí ukřičené andulky, tak budeme souhlasit….
Jak jsme řekli, tak se také stalo…. jen na maličkost: naše představa o velikosti pejska se značně lišila od představ našich obou synů. Ti měli již několik let jasno a v knize „Plemena psů A-Z“ měli lety pomačkanou záložku na str. 174, kde byl popis plemen Rhodéského ridgebacka. Nebylo co řešit: plemeno bylo vybráno a jiné nebylo připuštěno ani náznakem…
plemenapsu_1
plemenapsu_2
Nyní si musíme přiznat, že kluci vybrali opravdu správně, neboť dnes již máme třetí naši fenku ridgebačku. Předchozí dvě nebyly chovné, a tak naše rodinné letité přání: vychovat aspoň jednou „naše“ štěňátka se nám plní až nyní, kdy jsme již prarodiči a doufáme, že tak malými „karamelovými“ přírůstky potěšíme celou rodinu, hlavně tu část dětskou… už se moc těšíme…